Johana Pocková

Inscenace propojující tanec a fyzické divadlo

Jižní Svéráz 2026 - poprvé na festivalu

Inscenaci pro čtveřici mezinárodních performerů vytvořila choreografka Marie Gourdain (FR) spolu s tanečníkem a divadelním tvůrcem Felixem Baumannem (DE).
Děj se odehrává na vratké ploše složené z částí, které se mohou v reakci na pohyb tanečníků naklánět, třást i rozbít. Vzniká tak neskutečně nejistá základna, na níž se s nasazením vlastního života postavy pohybují samy, v páru či jako skupina. Protagonisté čelí úskalím v podobě vzájemných vztahů a neúnavně hledají cestu nejistotou, která je obklopuje. Pozměňují své chování, zahrávají si s nebezpečím, dávají všanc rovnováhu i kontrolu a riskují, že ztratí pevnou půdu pod nohama. Běžné situace se mění v absurdní, banální získávají metaforický rozměr.
Seismic divákovi prostřednictvím tance, humoru a scénografického uspořádání vypráví o vzájemné závislosti, které podléhá každé tělo, na něž zároveň působí mechanika prostoru a ostatních těl – neutuchající koloběh přeměny věcí ve vzájemné provázanosti; mocenský vztah, jehož počátek lze jen mlhavě tušit ve sledu událostí.

Režie se ujali Marie Gourdain & Felix Baumann. 

www.jiznisveraz.cz

Intimní tanec jedné performerky

„Zchátralá kaplička na Šumavě se strženým obrazem Panny Marie s tváří zkrápěnou deštěm a poznamenanou rzí. Zůstala jsem stát v úžasu, jak i vzdor těmto nepříznivým okolnostem zcela bezejmenné a neznámé místo vyzařovalo spirituálno nejen křesťanské víry, ale spirituálno obecně. Klidný, konejšivý pohled Madony obklíčen rzí byl jako naše vnitřní touha po klidu obklíčená stálou nejistotou.“

Osobní zážitek choreografky se stal společně s představou vratkého stavu mezi klidem a neklidem, a postavou Panny Marie, symbolizující vyšší moc dobra, východiskem pro podobu sólového představení K Madoně se rzí. Madona se stává pojítkem obrazů představení a nabízí se jako útočiště klidu pro tvůrce i diváky. Představení přenáší do svého fyzického ztvárnění věčný dialog mezi dobrem a zlem v podobách klidu a úzkosti a prostřednictvím sólového zpěvu, tance a kombinace duchovní a autorské elektronické hudby se snaží zodpovědět otázku jaké to je zažít něco, co nás spirituálně přesahuje?

Sólové představení Johany Pockové je atmosférickým následováním vzpomínky a autentickou cestou ke zkoumání (nejen) křesťanského spirituálna prostřednictvím pohybu, živého zpěvu, hudby a prostoru ve kterém se rozeznívají. 

Inscenaci připravil POCKETART COLLECTIVE, tedy kolektiv tvůrců působících na poli současného tance a fyzického divadla pod vedením choreografek Johany Pockové a Sabiny Bočkové. V rámci svých projektů kolektiv sdružuje umělce z oblastí tance, hudby, výtvarného umění a light designu. Jeho představení byla uvedena v mnoha zemích EU, v Africe, nebo v Jižní Americe. V letech 2021-22 zaznamenal kolektiv úspěch v podobě zařazení do prestižního výběru platformy Aerowaves a v dalších letech se stal součástí evropských projektů Shape It! a BPDA.

Představení kolektivu se pokouší skrze svou osobitou poetiku, vizuální čistotu a silnou autorskou hudbu zprostředkovat duchovní prožitek a přivést diváky k reflexi naší společnosti skrze témata přesahujících osobní zkušenost jednotlivce (mediální manipulace, globální ohrožení životního prostředí, postavení žen v současné společnosti).

Koprodukce: Tanec Praha / PONEC - dance venue, Tantehorse, SE.S.TA - centrum choreografického rozvoje.