Jana Pelcová

Surreální taneční groteska

Vize budoucnosti, která se stala naší současností. Právě ta fascinovala Mad Max, Orwelův 1984, Buῆuelův Zlatý věk, kyberpunk, Kubricka, Anthonyho Burgesse a také balet Jihočeského divadla. Vůbec poprvé převedené legendární dílo Mechanický pomeranč do taneční inscenace. Dekadentně surreální taneční groteska odkrývá, co se stane, když se mocní rozhodnou udělat z nás své loutky. Necháme se?

Mechanický pomeranč získal cenu za nejlepší choreografii na Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby BALET 2023. Zároveň obdržel čestné uznání za původní hudbu a scénografii. Sebastiano Mazzia pak obdržel cenu za nejlepší sólistický výkon v roli Alexe, za svůj výkon v hlavní roli Alexe byl také nominován na Cenu Thálie 2022.

„...Kontroverzní téma je zpracováno bez zbytečně zatěžující narace. Obrazivá choreografie oproštěná od jakýchkoliv baletních klišé si chvílemi zakládá na milimetrovém timingu, aby vzápětí propukla ve spontánní, živočišný tanec. Z Kubrickova filmu se skvěle podařilo přenést ono "estetické povýšení" násilí skrze hudbu a výtvarné umění. Acherova zvuková stopa si hraje s odkazy na Beethovena a pracuje s hovorovou češtinou; minimalistické výtvarné řešení Evy Jiřikovské překvapuje rafinovanými průhledy a postupně odkrývanou symbolikou. A pak je tu ještě skvělý Sebastiano Mazzia v roli Alexe. Zkrátka nečekané, do paměti se zarývající,“ napsal Roman Vašek (Institut umění - Divadelní ústav)

Taneční drama na motivy staré keltské legendy

Smrt a Láska jako přeludy, které ženou svět proti času a prostoru. Smrt a Láska, které zrazují další přeludy, jako jsou přátelství, pravidla a zodpovědnost.

Taneční zpracování známého příběhu zakázané a nenaplněné lásky Tristana a Isoldy nabízí silné prožívání všech emocí, jichž je plný. Emocí, které jsou vykřičené či zašeptané tělem, gestem, výrazem tváře...Téměř beze slov, ale o to intenzivněji.

Inscenace složená ze dvou choreografií

Faunovo odpoledne

“Každý muž je, nebo alespoň jednou v životě byl, podstatou faunem, tedy lovcem hnaným svými pudy”. Takto by se dala jednou větou shrnout myšlenka této volné adaptace stejnojmenné slavné Nižinského choreografie na námět Mallarmého impresionistické básně.
Obrazovost výjevů, jež člověku zůstanou na mysli po prožití takřka živého snu, podepřeného mnohdy až absurdní symbolikou, je hledáním podstaty “faunovství”. To se skrývá v každém muži, stejně tak jako nymfou je či byla jednou každá žena.

Hudba: C.Debussy, Ondřej Vinklát

Taneční představení pro celou rodinu

Balet Popelka na hudbu Sergeje Prokofjeva patří mezi nejslavnější a nejhranější baletní tituly. Pro soubor baletu Jihočeského divadla vytvořil choreografii a režii Petr Zuska, který již v minulosti s naším souborem velmi úspěšně spolupracoval (Klíče odnikud a Rádio Svobodná Bystrouška). Popelka tak obohatí náš repertoár o novou klasiku.

Groteska z časů bílých paruk

Komická opera ve svébytném stylu bonvivána Gioacchina Rossiniho, vycházející z italského bel canta, dějově předcházející Mozartově Figarově svatbě. Jiskřivé árie, u nichž si budete podupávat nohou a ještě dlouho vám budou znít v hlavě. Díl první: jak mazaný lazebník zoufalému hraběti ke krásné hraběnce pomohl.

V inscenaci jsou užity rychlé světelné záblesky. 

Už nyní si však můžete přečíst zážitkový obsah inscenace. Najdete v něm spoustu zajímavostí s odkazy a můžete se tak na představení už nyní příjemně naladit.

Taneční divadlo

Uvádíme v rámci festivalu Jižní Svéráz.  

Divadelní festival Jižní Svéráz se koná pod záštitou primátorky statutárního města České Budějovice.
 

26. 7. - 3. 8. 2024

V prodeji od 1. listopadu 2023.

Inscenační tým pod vedením choreografa Jana Kodeta nachystal pro Otáčivé hlediště taneční divadlo, inspirované detaily z obrazů či kreseb Egona Schieleho – jako jsou dlouhé ruce, pronikavé oči, erotický výraz tváře, dynamické gesto postavy – ale i ze slov jeho básní a dopisů. Diváci budou svědky návratu ducha Egona Schieleho do zámecké zahrady v postavě muže hledícího na sebe do zrcadla, tak jako na fotografii z ateliéru z roku 1915. Rentgenový pohled génia, který předběhl svou dobu a který se pokoušel osvobodit ducha člověka, překročit hranici morálky a splynout s přírodou, proniká hluboko pod kůži svých modelů. Jako by zkoumal hranici života a smrti. A my vidíme krásného svobodného člověka plného lásky i sexuální touhy. Vidíme jeho svaly, kosti, jeho linii. Vidíme pulzující linii života. Vidíme mladého muže, dům, zrcadlo a přírodu v bouřlivé lačnosti než přijde předčasná smrt. Vidíme Egona Schieleho a náš pokus o jeho autoportrét.
Vstupme do světa za zrcadlem v tanečním projektu kombinujícím zvuk, světlo, scénu a pohyb.

„Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, chci vidět něco nového a chci to zkoumat, chci vychutnávat tmavou vodu, vidět praskající stromy v divokém větru, s úžasem si prohlížet ztrouchnivělé plody zahrad, naslouchat mladým březovým hájům a chvějícímu se listí, vidět světlo, slunce, těšit se z mokrých zelenomodrých večerních údolí, vnímat třpyt zlatých ryb, pozorovat bílé mraky, jak se hromadí, mluvit s květinami, trávou, pozorovat lidi a jejich zdravou barvu, naslouchat vznešené řeči starých kostelů s malými kupolemi a bez ustání běžet širokými rovinami k horám, chci líbat zem a sát teplou a měkkou vůni kopretin; pak vytvořím krásné barevné obrazy.“

Egon Schiele Antonu Peschkovi, dopis, 1910

Nesmrtelný příběh o lásce, která nezná hranic

Nesmrtelný příběh o fatální lásce, která nezná hranic, ale i o nenávisti. Téma, které je vskutku nadčasové a aktuální v každé době. Choreografové Ondřej Vinklát a Tomáš Rychetský vytvoří zcela novou inscenaci o dvou milencích v režii Dodo Gombára a na původní hudbu současného hudebního skladatele Ivana Achera. Taneční představení v moderním pojetí za použití rozmanitého současného pohybového slovníku.