Jan Trnka

herec / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

14. 5. 1999
30. 3. 1996
24. 2. 1995
6. 1. 1995
18. 11. 1994
20. 5. 1994
26. 11. 1993
2. 4. 1993
20. 11. 1992
25. 9. 1992
3. 4. 1992
17. 12. 1991
15. 11. 1991
24. 5. 1991
22. 3. 1991
1. 2. 1991
18. 1. 1991
26. 10. 1990
14. 9. 1990
6. 9. 1990
2. 2. 1990
17. 11. 1989
22. 10. 1989
6. 5. 1989
18. 3. 1989
27. 1. 1989
18. 11. 1988
1. 7. 1988
27. 5. 1988
1. 4. 1988
27. 11. 1987
27. 3. 1987
30. 1. 1987
7. 11. 1986
30. 5. 1986
28. 3. 1986
14. 3. 1986
14. 2. 1986
22. 11. 1985
16. 11. 1984
1. 6. 1984
13. 4. 1984
17. 11. 1983
25. 3. 1983
14. 1. 1983
19. 11. 1982
2. 6. 1982
17. 4. 1982
5. 2. 1982
20. 11. 1981
3. 4. 1981
11. 2. 1981
21. 11. 1980
25. 4. 1980
20. 3. 1980
18. 1. 1980
23. 11. 1979
20. 4. 1979
16. 3. 1979
5. 1. 1979
20. 10. 1978
11. 5. 1978
18. 1. 1978
29. 4. 1977
18. 3. 1977
7. 1. 1977
12. 11. 1976
21. 5. 1976
23. 1. 1976
18. 11. 1975
5. 5. 1975
7. 3. 1975
28. 1. 1975
28. 11. 1974
15. 3. 1974
18. 1. 1974
5. 1. 1974
23. 11. 1973
27. 4. 1973
16. 3. 1973
2. 2. 1973
6. 1. 1973
17. 11. 1972
3. 11. 1972
17. 5. 1972
30. 4. 1972
5. 3. 1972
9. 1. 1972
21. 11. 1971
18. 9. 1971
31. 3. 1971
7. 2. 1971
20. 11. 1970
11. 10. 1970
9. 5. 1970
29. 3. 1970
1. 2. 1970
30. 11. 1969
6. 11. 1969
18. 5. 1969
9. 3. 1969
28. 11. 1968
3. 11. 1968
7. 8. 1968
8. 6. 1968
31. 3. 1968
24. 1. 1968
28. 10. 1967
19. 3. 1967
29. 1. 1967
4. 12. 1966
11. 6. 1966
17. 4. 1966
6. 3. 1966
9. 1. 1966
11. 11. 1965
5. 5. 1965
28. 2. 1965
7. 11. 1964
15. 5. 1964
25. 3. 1964
8. 3. 1964
12. 1. 1964
24. 11. 1963
29. 6. 1963
8. 5. 1963
3. 3. 1963
25. 11. 1962
18. 11. 1962
23. 6. 1962
16. 6. 1962
14. 4. 1962
10. 2. 1962
7. 11. 1961
17. 6. 1961
13. 5. 1961
4. 3. 1961
10. 12. 1960
5. 11. 1960
1. 10. 1960

 

JAN TRNKA (26. září 1930 - 12. května 2011)

Jihočeské divadlo se zármutkem oznamuje, že po těžké nemoci zemřel 12. května 2011 herec Jan Trnka. Členem činohry JD byl od roku 1960. Mezi jeho první rolí mladíka Karla v Blažkově komedii Příliš štědrý večer (1960) a poslední - dědečkem Filipem Dubským ze Stroupežnického Našich furiantů v roce 1999, najdeme desítky a desítky postav nejrůznějších charakterů v nejrůznějších dramatických žánrech.

Jeho herecký talent zrál jako dobré víno; diváci oceňovali jeho mistrovskou hereckou drobnokresbu, zejména v postavách ruských klasických autorů (Medvěděnko v Rackovi, Dobčinskij v Revizorovi, Krutickij v Ostrovského komedii I chytrák se spálí, Onučkin v Ženitbě). K dalším jeho velkým postavám patří jeho Edgar v Shakesperově Králi Learovi či doktor Galén z Čapkovy Bílé nemoci, jež vytvořil pod vedením režiséra Milana Fridricha, nebo císař Napoleon z dramatizace Tolstého Vojny a míru. V zenitu jeho herecké kariéry vytvořil psychologicky složité, záporné postavy jako byly Ruperto z Hálkova Záviše z Falknštejna, Kašpar Zachar z Boučkovy Noci pastýřů a Guntr z Hrubínova Oldřicha a Boženy.

Neminuly jej ani úlohy komediálního rázu, za všechny jmenujme majora Huga z dramatizace Vančurova Rozmarného léta, Corvina z Zweigovy úpravy Lišáka Volpona, Dr. Einsteina z oblíbené americké Kesseleringovy komedie Jezinky a bezinky a šumaře Zimu z Jiráskovy Lucerny.

Své role obdařil vždy dokonalou dikcí. Pro svůj charakteristický hlasový projev byl také vyhledávaným recitátorem a rozhlasovým hercem.

Činohra Jihočeského divadla v něm ztratila nezapomenutelnou osobnost, jež významně spoluvytvářela její profil téměř čtyři desetiletí.