Josef Bulík

herec / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

19. 12. 2008
20. 4. 2000
15. 11. 1996
20. 10. 1995
24. 2. 1995
20. 5. 1994
11. 4. 1994
25. 2. 1994
2. 4. 1993
22. 1. 1993
20. 11. 1992
4. 9. 1992
15. 11. 1991
7. 6. 1991
22. 3. 1991
1. 2. 1991
11. 1. 1991
9. 11. 1990
6. 9. 1990
2. 2. 1990
17. 11. 1989
22. 10. 1989
6. 5. 1989
18. 3. 1989
13. 1. 1989
18. 11. 1988
1. 7. 1988
27. 5. 1988
1. 4. 1988
27. 11. 1987
27. 3. 1987
16. 1. 1987
21. 11. 1986
30. 5. 1986
28. 3. 1986
14. 2. 1986
8. 11. 1985
29. 3. 1985
25. 1. 1985
11. 1. 1985
1. 6. 1984
6. 1. 1984
25. 11. 1983
9. 4. 1983
4. 2. 1983
12. 11. 1982
2. 6. 1982
2. 4. 1982
12. 2. 1982
15. 1. 1982
3. 4. 1981
30. 1. 1981
4. 12. 1980
7. 3. 1980
18. 1. 1980
23. 11. 1979
20. 4. 1979
2. 3. 1979
20. 1. 1979
20. 10. 1978
19. 4. 1978
4. 3. 1978
18. 1. 1978
20. 5. 1977
18. 3. 1977
7. 1. 1977
29. 10. 1976
21. 5. 1976
2. 4. 1976
23. 1. 1976
18. 11. 1975
21. 3. 1975
24. 1. 1975
22. 11. 1974
15. 3. 1974
5. 1. 1974
23. 11. 1973
27. 4. 1973
16. 3. 1973
19. 1. 1973
3. 11. 1972
30. 4. 1972
19. 3. 1972
9. 1. 1972
1. 1. 1972
21. 11. 1971
18. 9. 1971
31. 3. 1971
24. 1. 1971
20. 11. 1970
15. 3. 1970
1. 2. 1970
20. 1. 1970
30. 11. 1969
18. 5. 1969
22. 3. 1969
26. 1. 1969
14. 11. 1968
6. 7. 1968
8. 6. 1968
14. 4. 1968
24. 1. 1968
26. 11. 1967
2. 4. 1967
19. 3. 1967
5. 2. 1967
20. 11. 1966
23. 10. 1966
11. 6. 1966
30. 4. 1966
6. 3. 1966
22. 12. 1965
11. 11. 1965
12. 6. 1965
5. 5. 1965
21. 2. 1965
10. 1. 1965
7. 11. 1964
13. 6. 1964
31. 5. 1964
8. 3. 1964
26. 1. 1964
10. 11. 1963
12. 10. 1963
15. 6. 1963
8. 5. 1963
3. 3. 1963
18. 11. 1962
23. 6. 1962
14. 4. 1962
23. 2. 1962
8. 12. 1961
16. 9. 1961
17. 6. 1961
7. 5. 1961
11. 2. 1961
18. 12. 1960
5. 11. 1960
1. 10. 1960
11. 6. 1960
14. 5. 1960
24. 2. 1960
12. 2. 1960
13. 12. 1959
12. 12. 1959
19. 11. 1959
9. 10. 1959
28. 8. 1959
6. 6. 1959
11. 4. 1959
1. 3. 1959
12. 12. 1958
18. 10. 1958
17. 5. 1958
9. 5. 1958
19. 4. 1958
24. 2. 1958
18. 1. 1958
15. 1. 1958
8. 12. 1957
6. 11. 1957
19. 9. 1957
1. 6. 1957
26. 4. 1957
9. 3. 1957
12. 1. 1957
6. 11. 1956
13. 9. 1956
9. 9. 1956
6. 9. 1956
12. 4. 1956
11. 3. 1956
20. 12. 1955
11. 11. 1955
22. 10. 1955
26. 5. 1955
8. 5. 1955
13. 3. 1955
8. 1. 1955
7. 11. 1954
11. 9. 1954
Josef Bulík / Z médií
Deník
28.12.2009
Divadlo.cz
Nejlepsiadre-
sa.cz
29. 8. 2012
Český rozhlas České Budějovice
29. 8. 2012
Deník
31. 8. 2012
Právo
30. 8. 2012
Týdeník Budějovicko
5. 9. 2012
Deník
7. 9. 2012
Deník
17. 1. 2013
Divadelnino-
viny.cz
29. 8. 2012
MF dnes
30. 8. 2012
Deník
29.12.2009
Deník
24.2.2009
Deník
15. 6. 2012
Deník
29. 8. 2012
MF dnes
29. 8. 2012
idnes.cz
28. 8. 2012
Deník
30. 8. 2012
Deník
30. 8. 2012
Deník
8. 2. 2013

Josef Bulík (22. 3. 1925 - 28. 8. 2012) byl do činoherního souboru angažován v sezóně 1953/54. Ačkoli již od sezóny 1991/92 užíval důchodu „civilního“, do hereckého důchodu neodešel nikdy. Od roku 1954, kdy v Jihočeském divadle ztvárnil svou vůbec první roli v inscenaci Ostrovského Lesa, až do prosince 2011 – kdy vystoupil u příležitosti úmrtí Václava Havla v roli Osvalda v inscenaci Odcházení – vytvořil neuvěřitelně pestrou galerii postav v celkem 179 inscenacích. Do Jihočeského divadla nastoupil po krátkém působení v tehdejším Krajském oblastním divadle v Plzni (1948 – 1951) a Městském oblastním divadle v Mladé Boleslavi (1951 – 1954).

Herecké počátky v Českých Budějovicích šťastně absolvoval pod režijním vedením Miroslava Macháčka (mj. Jago v Shakespearově Othellovi, Fortunato v Poprasku na laguně) a Aloise Hajdy (Andrej Prozorov v Čechovových Třech sestrách). V průběhu dalších desetiletí s lehkostí střídal klasický dramatický žánr se současnou tvorbou i operetou. Jeho doménou nicméně zůstávaly komické postavy, ať už v četných inscenacích her z odkazu Osvobozeného divadla (Těžká barbora, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Golem, Sever proti Jihu), ale byl rovněž vynikajícím Klubkem či vodníkem Ivanem a šumařem Kláskem v inscenacích Sen noci svatojánské a Lucerna před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Z jeho dalších „erbovních“ rolí nutno jmenovat také Lennieho z inscenace Milana Fridricha O myších a lidech (1971), vodníka Čochtana z inscenace Divotvorný hrnec téhož režiséra (1982) a titulní roli Lišáka Volpona v přepisu stejnojmenného alžbětinského dramatu Bena Jonsona v režii Martina Petericha (1989). Nezapomenutelní jsou také jeho rytíř Jan Falstaff z Shakespearovy komedie Veselé paničky windsorské, Fancourt Babberley alias Charleyova teta z roku 1965 i Spetigue v téže veselohře, kterou sám v roce 1991 režíroval.

Josef Bulík přinášel po léta radost i nejmenším divákům Jihočeského divadla, s klasickými pohádkami navždy zůstane spojen jeho Rumcajs (Jak se stal Rumcajs loupežníkem, 1970) či čert Karborund (Hrátky s čertem, 1993). Další zajímavé herecké i režijní příležitosti nabídly J. Bulíkovi detektivní hry Agathy Christie (Past na myši, Deset malých černoušků), stejně jako žánr klasické operety (za všechny Straussův Netopýr – princ Orlowski, žalářník Frosch – a Noc v Benátkách – senátor Bartolomeo Delaqua). S úspěchem si také zarežíroval klasickou Hervého „Nitušku“ (1995), v níž vytvořil i postavu Loriota. 

Český film několikrát využil Bulíkovu hereckou osobitost, připomeňme alespoň jeho přednostu stanice v komedii Kam čert nemůže (1959), redaktora v satiře Bílá paní (1965), uhlíře v historické veselohře Svatby pana Voka (1970). Naposledy vystoupil v cenami ověnčeném filmu Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala (1997).

Kromě divadla a filmu byl Josef Bulík vítaným hostem rozhlasového studia v Českých Budějovicích. Spolu se svou životní partnerkou, herečkou Hanou Bauerovou, a dalšími členy činohry přinášeli po léta dobrou pohodu v desítkách míst Jihočeského kraje s proslaveným kabaretem HErCů Jihočeského divadla. V roce 1996 obdržel od Herecké asociace cenu Senior Prix. S odchodem Josefa Bulíka ztrácí Jihočeské divadlo jednu z nejvýraznějších osobností, které od 50. let 20. století mělo.

Doyen činohry náhle zemřel 28. srpna 2012.