Vladimír Janura

herec / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

2. 4. 1982
5. 2. 1982
20. 11. 1981
3. 6. 1981
3. 4. 1981
30. 1. 1981
4. 12. 1980
7. 3. 1980
18. 1. 1980
20. 4. 1979
16. 3. 1979
20. 1. 1979
3. 11. 1978
20. 10. 1978
19. 4. 1978
4. 3. 1978
18. 1. 1978
18. 3. 1977
7. 1. 1977
12. 11. 1976
4. 5. 1976
2. 4. 1976
23. 1. 1976
28. 11. 1975
5. 5. 1975
7. 3. 1975
10. 1. 1975
22. 11. 1974
15. 3. 1974
18. 1. 1974
1. 1. 1974
19. 12. 1973
23. 11. 1973
16. 3. 1973
19. 1. 1973
3. 11. 1972
17. 5. 1972
30. 4. 1972
19. 3. 1972
9. 1. 1972
21. 11. 1971
18. 9. 1971
31. 3. 1971
7. 2. 1971
20. 11. 1970
11. 10. 1970
31. 5. 1970
29. 3. 1970
20. 1. 1970
18. 1. 1970
30. 11. 1969
6. 11. 1969
18. 5. 1969
12. 1. 1969
28. 11. 1968
3. 11. 1968
8. 6. 1968
14. 4. 1968
24. 1. 1968
26. 12. 1967
6. 11. 1967
2. 4. 1967
19. 3. 1967
29. 1. 1967
20. 11. 1966
7. 7. 1966
11. 6. 1966
30. 4. 1966
6. 3. 1966
9. 1. 1966
1. 1. 1966
11. 11. 1965
6. 11. 1965
8. 5. 1965
17. 4. 1965
14. 3. 1965
28. 2. 1965
22. 11. 1964
13. 6. 1964
31. 5. 1964
25. 3. 1964
8. 3. 1964
12. 1. 1964
24. 11. 1963
12. 10. 1963
29. 6. 1963
8. 5. 1963
3. 3. 1963
25. 11. 1962
6. 11. 1962
23. 6. 1962
29. 4. 1962
14. 4. 1962
23. 2. 1962
8. 12. 1961
17. 6. 1961
17. 6. 1961
13. 5. 1961
4. 3. 1961
18. 12. 1960
5. 11. 1960
24. 9. 1960
11. 6. 1960
14. 5. 1960
24. 2. 1960
13. 12. 1959
12. 12. 1959
19. 11. 1959
9. 10. 1959
28. 8. 1959
6. 6. 1959
11. 4. 1959
1. 3. 1959
12. 12. 1958
18. 10. 1958
22. 6. 1958
9. 5. 1958
24. 2. 1958
18. 1. 1958
23. 11. 1957
21. 7. 1957
1. 6. 1957
6. 1. 1957
11. 11. 1956
13. 9. 1956
9. 9. 1956
12. 4. 1956
11. 3. 1956
11. 11. 1955
22. 10. 1955
26. 5. 1955
8. 5. 1955
13. 3. 1955
19. 12. 1954
7. 11. 1954
19. 5. 1954
3. 4. 1954
20. 2. 1954
6. 11. 1953
27. 9. 1953

Vladimír Janura (20.11.1923 - 20.10.1982), v r. 1945 začal hrát v Divadelním kolektivu Raketa, ale zanedlouho se stal členem Východočeského divadla v Pardubicích (1945-1951), kde mu několikrát byla svěřena též režie. V letech 1951-53  působil v Severočeském divadle v Liberci. V roce 1953 mu režisér Miroslav Macháček nabídl angažmá do Jihočeského divadla, kde zůstal až do důchodu. S ním také nastudoval hned z počátku velké role (Titta Nane v Poprasku na laguně, Theseus ve Snu noci svatojánské, Václav IV. v Žižkovi z Trocnova). Vláďa Janura, kus chlapa na jevišti, který uměl zahrát krále, pantáty i ušlápnuté manžílky. V každé hře se pro něj našla role, kterou zahrál úspěšně. Bláha v Našich furiantech, Dvořan v Lucerně, Rytíř Tobiáš ve Večeru tříkrálovém, Abbé Roch v Rozmarném létu, Huppert v Nočním hostu, Domovník Sedláček v Majitelích klíčů, Brown v Žebrácké opeře, Král v Hamletovi, Hrabě z Kentu v Králi Learovi, Sganarelle v Don Juanovi, Joe Keller ve hře Všichni moji synové, Solfernus v Hrátkách s čertem… v hereckém souboru bylo jeho místo nezastupitelné. Patřil pro svůj výrazný a osobitý projev mezi přední členy souboru.

Vytvořil několik menších rolí ve filmu (Partyzán, 1956). Často účinkoval v rozhlase.

Jeho žena Jiřina Janurová byla v JD dlouholetou inspicientkou, dcera Šárka Kavanová byla herečkou v Malém divadle.



Hamlet / Vladimír Janura, Věra Krpálková / foto Bohuslava Maříková