Dagmar Neumannová

herečka / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

4. 11. 2011
7. 11. 1997
20. 5. 1994
12. 3. 1993
7. 2. 1992
22. 3. 1991
6. 9. 1990
19. 1. 1990
22. 10. 1989
19. 5. 1989
4. 11. 1988
1. 4. 1988
30. 1. 1987
14. 11. 1986
30. 5. 1986
1. 12. 1984
1. 6. 1984
2. 2. 1984
25. 11. 1983
3. 6. 1983
14. 1. 1983
19. 11. 1982
29. 1. 1982
4. 12. 1981
3. 4. 1981
21. 11. 1980
7. 3. 1980
20. 4. 1978
17. 3. 1978
18. 1. 1978
25. 11. 1977
18. 3. 1977
7. 1. 1977
29. 10. 1976
21. 5. 1976
2. 4. 1976
28. 11. 1975
22. 11. 1974
1. 3. 1974
18. 1. 1974
1. 1. 1974
9. 11. 1973
27. 4. 1973
16. 3. 1973
6. 1. 1973
3. 11. 1972
5. 3. 1972
23. 1. 1972
9. 5. 1971
14. 3. 1971
7. 2. 1971
20. 11. 1970
2. 7. 1970
29. 3. 1970
1. 2. 1970
30. 11. 1969
18. 4. 1969
22. 3. 1969
26. 1. 1969
28. 11. 1968
8. 6. 1968
31. 3. 1968
6. 11. 1967
21. 5. 1967
2. 4. 1967
29. 1. 1967
4. 12. 1966
7. 7. 1966
11. 11. 1965
12. 6. 1965
8. 5. 1965
14. 3. 1965
10. 1. 1965
22. 11. 1964
30. 9. 1964
25. 3. 1964
12. 1. 1964
15. 6. 1963
8. 5. 1963
27. 1. 1963
6. 11. 1962
16. 6. 1962
29. 4. 1962
10. 2. 1962
8. 12. 1961
17. 6. 1961
7. 5. 1961
4. 3. 1961
10. 12. 1960
5. 11. 1960
11. 6. 1960
14. 5. 1960
24. 2. 1960
13. 12. 1959
12. 12. 1959
19. 11. 1959
9. 10. 1959
21. 8. 1959
6. 6. 1959
12. 12. 1958
4. 10. 1958
6. 9. 1958
9. 5. 1958
24. 2. 1958
23. 11. 1957
19. 9. 1957
1. 6. 1957
9. 3. 1957
6. 1. 1957
11. 11. 1956
13. 9. 1956
9. 9. 1956
12. 4. 1956
12. 4. 1956
20. 12. 1955
22. 10. 1955
26. 5. 1955
8. 5. 1955
13. 3. 1955
8. 1. 1955
7. 11. 1954
26. 9. 1954
18. 10. 1953
Dagmar  Neumannová / Z médií
Deník
5.8.2011
Deník
17. 4. 2013
Kulturne.com
16. 4. 2013
Nejlepsiadre-
sa.cz
16. 4. 2013
Právo
17. 4. 2013
Deník
19. 4. 2013
Lidové noviny
18. 4. 2013
Deník
23. 4. 2013
Deník
24. 4. 2013
Týdeník Budějovicko
17. 4. 2013
Literární forum
2/2013
Deník.cz
16. 4. 2013
Deník
16. 4. 2013
Deník
5.8.2011
Týdeník Budějovicko
29. 9. 2011
Deník - extra vydání
10/2011
Deník
30. 12. 2011
Divadelní noviny
č. 22 / 28. 12. 2011
Deník
16. 3. 2012
Deník
14. 12. 2012
Deník
5. 3. 2013
Divadlo.cz
15. 4. 2013
Divadelnino-
viny.cz
16. 4. 2013
Deník
5. 8. 2017

Dagmar Neumannová (5. 8. 1921 Praha – 15. 4. 2013 České Budějovice) byla jedna z nejvýznamnějších členek souboru činohry, pražská rodačka s velkou láskou k divadlu od svých dívčích let. Za tzv. Protektorátu byla členkou úspěšného neprofesionálního divadelního souboru ČIN. Po skončení 2. světové války byla přijata do Revoluční scény v Praze, kterou vedl profesor Jaroslav Hurt. Vzápětí jej následovala do jeho angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Tomuto divadlu od sezóny 1945/46 šťastně zasvětila celý svůj herecký život. Ve stálém angažmá tu setrvala až do sezóny 1991/92, ale své jeviště nikdy, až do dnešních dnů, neopustila úplně. Paralelu s divadelním údělem Dagmar Neumannové lze v českých divadelních dějinách nalézt snad jedině s velkou českou tragédkou, první Čapkovou Elinou Makropulos,  Leopoldou Dostalovou (1879 - 1972), která byla členkou činoherního souboru Národního divadla od roku 1901 a posléze i platnou herečkou Krejčova Divadla za branou.

Tajemství úspěchů Dagmar Neumannové ve všech etapách poválečného vývoje Jihočeského divadla spočívalo nejen v jejím velkém jevištním talentu, ale – možná především – v její herecké pokoře, lidské noblese a laskavosti i vzácné schopnosti vždy přijímat život se vším, co přináší.

První režisér, který tu na ni výrazně zapůsobil, byl Karel Konstantin; ráda vzpomínala na režisérskou éru Miroslava Macháčka, Otto Haase, Milana Fridricha... Ve svém hereckém vývoji nikdy neustrnula, uměla čerpat z nových podnětů, doslova až do poslední role, jíž se stala Vondračka v dramatizaci Roku na vsi v režii Břetislava Rychlíka v roce 2011.  Dokladem toho je právě její celoživotní spolupráce s generačně i výrazově nesrovnatelně mladšími jevištními kolegy a režiséry. 

„Nejkrásnější na herectví je pro mne pocit, když dáváte život někomu jinému,“ říkávala s oblibou.

Na prknech Jihočeského divadla vytvořila na 150 jevištních úloh. Sama nejraději vzpomínala na svou Mahulenu, Maryšu, Shawovu Majorku Barboru, Arkadinovou či na Goldoniho Orsettu. Neopominutelné jsou ovšem také její Antigona, Elina Makropulos, Sofie Pavlovna z Gribojedovova Hoře z rozumu, Tylova Drahomíra, lady Torrancová z Williamsova Sestupu Orfeova, Nora Melodyová z dramatu E. O'Neila Tak trochu básník, Raněvská, paní Higginsová, Ethel Thayerová ze Zlatého jezera E. Thompsona, Marta Brewsterová z proslulé komedie J. Kesselringa Jezinky a bezinky a Gizela v Kočičí hře I. Örkenyho. Plejádu různorodých rolí vytvořila rovněž v českých klasických i současných hrách – v Jiráskově Lucerně dokonce v průběhu let všechny ženské role!  Nezapomenutelná je také její Káča v Drdových Hrátkách s čertem nebo  Andula z Hubačovy Staré dobré kapely. Dagmar Neumannová stála rovněž u zrodu fenoménu otáčivého hlediště v Českém Krumlově. Řadu zdejších inscenací v průběhu  let 1958 – 2004 ozdobila například svojí Titanií, Runou či Rosavou ...

Paní Dagmar Neumannová byla po celý život dámou s obrovským charisma, dámou ve které se snoubila noblesa „starých časů“ s mladým myšlením. V každém věku byla nejen krásnou ženou, nýbrž také krásným člověkem. Její úmrtí je pro divadlo velikou ztrátou.



Zlaté jezero / Karel Roden, Dagmar Neumannová / foto Bohuslava MaříkováZlaté jezero / Dagmar Neumannová, Petr Šporcl, Bibiana Šimonová / foto Bohuslava MaříkováZlaté jezero / Karel Roden, Dagmar Neumannová / foto Bohuslava MaříkováZlaté jezero / Karel Roden, Dagmar Neumannová / foto Bohuslava MaříkováRok na vsi / Jan Hušek, Dagmar Neumannová / foto Petr NeubertZlaté jezero / Dagmar Neumannová / foto Bohuslava MaříkováZlaté jezero / Dagmar Neumannová / foto Bohuslava MaříkováZlaté jezero / Dagmar Neumannová, Bibiana Šimonová / foto Bohuslava MaříkováZlaté jezero / Dagmar Neumannová, Tomáš Krejčíř / foto Bohuslava MaříkováZlaté jezero / Karel Roden, Dagmar Neumannová, Bibiana Šimonová, Erik Tabery / foto Bohuslava MaříkováTřetí zvonění / František Kokejl, Jiřina Petrů, Dagmar Neumannová, Karel Soukup / foto Bohuslava Maříková