František Řihout

V pondělí ráno jsme se sešli před divadlem. Byl mráz, ale čekali jsme v naději na brzké ohřátí se. Najednou vyšel ze dveří s úsměvem na tváři pan Řihout se slovy: "Tak pojďte." Šli jsme po schodech nahoru, prohlédli jsme si pár místností, kam se herci uchylují o přestávkách. Potom následoval sklad kulis a věcí potřebných ke hrám. "To je jenom takové zpestření", říkám si, "to hlavní ještě přijde". Ale nečekal jsem, že tak brzy. Pan dramaturg nás vedl na pódium, kde jsme se setkali s paní režisérkou Dagmar Hlubkovou. Jen nám bylo řečeno, kde se nachází nápověda a už rychle nahoru na balkón, odkud jsme se chvíli dívali na výbornou hru "Hledám děvče na boogie-woogie". Zkouška se nám moc líbila, mně osobně přišla zajímavá, moc pro mě znamenala. Rád bych se šel podívat na premiéru, ale je již vyprodáno. Takže bych chtěl moc poděkovat všech, díky kterým jsme si mohli divadlo prohlédnout, to je pan František Řihout, paní Dagmar Hlubková a paní Zuzana Kolářová. Cítili jsme se v divadle moc hezky, určitě přijdeme zase a moc rádi.

Komunismus zuřil dne 22. 10. premiérově a zuřil jaksepatří. Vřele doporučujeme zažít tuto zvláštně mrazivou atmosféru v příjemných prostorách našeho milého divadla. Připomenutí minulosti pro naši současnost je jistě i jedním z poslání takových uměleckých děl, jakým je tato divadelní hra. Vidět Romana Nevěčného a Jaroslavu Červenkovou spolu s dalšími herci je opravdovým zážitkem. Nezbývá, než gratulovat k vynikajícímu premiérovému představení.  Hlášky Rádia Jerevan, které Vám nabídne nejenom soused Cibula, ale také tištěný program, stojí za to.  Velký dík také  patří všem tvůrcům,  dramaturga této incenace Františka Řihouta nevyjímaje.